Sedmý týden
Sedmý týden utekl jako voda a co se během něho událo? Tak jak panička psala, přijela poradkyně chovu a všechny nás doporučila na zapsání do plemenné knihy. Jsme socializovaní a nebojácní.A největší novinkou je, že již spinkáme v maminčině kotci a vůbec se nebojíme. Dokonce když ve čtvrtek začalo hodně pršet a páneček nám musel nadkrýt náš výběh, nevadilo, že vítr rachotí s plachtou, nás to prostě nerozhází. Maminka je tak hodná, že večer přijde spát za námi a zahřívá nás. Umíme již i pěkně štěkat, když se nám něco nelíbí a pořádně řádíme. Stále k nám přichází návštěvy, aby nás viděli, než se rozběhneme do nových domovů. O víkendu se udělalo hezky a tak panička rozhodla, že pojedeme běhat na naši druhou velkou zahradu. Páni to byl prostor. Nejdříve nás to trošku zaskočilo, ale potom nastala ta pořádná honička. Jelikož vždycky jdeme do všeho společně, tak i společně jsme stačili paničce utíkat. Dokonce se nám zadařilo podlést i sousedův plot a hurá na druhou zahrada, ale byli jsme odchyceni a vráceni zpět. Domů jsme přijeli pěkně unaveni a hurá spát, jenže přijela kamarádka Věrka s Petrem a Amy. Amy čeká taky hovimiminka, tak její panička chtěla, aby se na nás podívala, jenže jsme ji moc nezajímali a my se zase muchlovali, to nám jde.
V neděli po dešti vysvitlo sluníčko, tak se jelo na zahradu zase. Tentokrát již jsme to znali, to byla paráda. Přišli za námi i sousedovi děti a tak jsme si společně hráli a potom hurá pod auto odpočívat. Všechno nás zajímá, za plotem dokážeme společně s maminkou i hlídat a taky štěkat. Největší hrdina je náš bratříček Amos, ten jde do všeho jako první a my hned za ním. Všichni nás obdivovali, jaká jsme parta. A tak proběhl náš společný poslední víkend. Jelikož naši kuřízkové začnou opouštět rodné hnízdo, přidali jsme nové fotky z posledního společného víkendu. Bude nám po takové naší partě smutno.